Běžný život lidí



Obživa lidí

Hlavní část obživy obyvatel tehdejší Skandinávie tvořil lov, rybolov, zemědělství a chov dobytka. Zemědělci v té době pěstovali hlavně ječmen a žito, v menší míře také oves a v místech s lepším podnebím pšenici. Dále se pěstovala převážně cibule, fazole, hrách a zelí. Samozřejmě také tehdejší lidé sbírali a zpracovávali různé ovoce a byliny. Ze zvířat se chovala prasata, kozy, ovce, skot a koně. Kozy a krávy dávaly navíc mléko, ovce dávaly vlnu. K orání sloužili voli, k cestování koně. Hospodyně také chovaly husy a slepice. Nepostradatelným pomocníkem muže té doby byl pes. Psi hlídali obydlí a pomáhaly pastevcům se stády. Po celé tehdejší Skandinávii byl také rozšířen odlov ptáků. Zemědělci v té době používali ke své práci mnoha nástrojů, jako rádlo a pluh, srp a kosu, lopatku a motyku. Všechny tyto předměty byly nalezeny v hrobech ve Švédsku a Norsku, v některých dánských hrobech byly navíc dokonce nalezeny otisky obilí.
Zásoby jídla na zimu si lidé dělali uzením masa, jeho sušením či nasolováním. Pokud byl přebytek mléka, lidé si vyráběli sýr. Chleba se pekl z ječmene, žita nebo také luštěnin, opravdu málokdy z pšenice. Opékal se nad ohněm z rovného železného nebo kamenného plátu ve formě placky nebo lívance.

Obchod

Velice důležitý byl také obchod. Mnoha lidem obstarával obživu, zajišťoval přesun zboží a potravin mezi městy a venkovem. Velkou komoditou, se kterou bylo obchodováno, byli otroci. A to jak ti získáni na nájezdech, tak i ti ze skandinávského obyvatelstva. Další velice důležitým předmětem obchodu byly kožešiny. Ceněné byly například kožešiny tuleňů, dále pak kožešiny veverek, lišek a kun, vysoce ceněné byly údajně kožešiny hranostajů a sobolů. Krom toho se pořádaly hony na medvědy, soby, losy a jeleny. Důležitým předmětem obchodu byly taktéž pruty železa, které se vyráběly z železné rudy, která byla velice kvalitní hlavně v bažinách ve Švédsku a Norsku.
Mezi další zboží, které se ze Skandinávie vyváželo, patřilo peří, stavební dříví, solené ryby, mroží kly a jantar. Na Byzanc a dále na východ se vyváželi hlavně otroci, kožešiny, med, vosk a mroží kly. Mezi dovážené artikly patřilo stříbro, hedvábí, koření, víno a sklo, keramika a zbraně ze západní a střední Evropy.

Domy Vikingů

Jednotný typ obytného stavení v té době zřejmě neexistoval. Dům postavený v tom či onom kraji byl ovlivněn jak místní tradicí, tak především dostupností materiálu. V zalesněných krajích se samozřejmě používalo dřevo, v nížinách byl stavebním materiálem pro dům kámen, hlína a drn.
Ve Švédsku, které bylo bohaté na lesy, byla dřevěná stavení poměrně obvyklá. Stavěly se jak sruby z kulatin, které se kladly na sebe a v rozích se překrývaly, tak domy z planěk, svislých i vodorovných. Méně rozšířen byl tzv. dlouhý dům, jeden nalezený u Levide na Gotlandu měl cca 18 metrů délku a 8 metrů šířku. Jeho střecha spočívala na samostatných dřevěných sloupcích a stěny tvořila dřevěná kostra vyplněná rákosovými rohožemi ohozenými hlínou. Tyto domy však nejsou pro Švédsko typické, ve městech byla například spíše řada menších dřevěných stavení stojících blízko vedle sebe.
Pro Dánsko stejně jako pro Norsko je tzv. dlouhý dům docela typický. Takovýto dům byl bez oken, ve střeše byl pouze otvor pro odvádění kouře z ohniště, podlaha byla hliněná. Uprostřed domu byla obytná místnost, ve které bylo otevřené ohniště, které poskytovalo teplo a světlo a vařilo se na něm. Nad ním byl zavěšen železný či měděný kotlík, ten měl většinou obsah zhruba kolem pěti litrů. Podél stěn bývaly umístěny dřevěné lavice, které sloužily jak pro spánek, tak pro ruční práce. Dále mohla být v místnosti truhla, velmi často se zde nacházel tkalcovský stav. Bohatší obyvatelé a náčelníci měli v těchto domech vyvýšené prostranství, na němž byla tzv. vysoká stolice, jež bývala bohatě vyřezávaná a sedával na ní výhradně pán domu. Ostatní místnosti v dlouhém domu sloužily jako zásobárna, stáje či řemeslné místnosti. V pozdní době vikinské se pomalu upouští od jediného velkého halového domu, společného lidem i dobytku a spíše se budují komplexy více stavení, ve kterých jsou stáje, sýpka, dům pro čeledíny či místnost pro koupání zvlášť. Samozřejmě i zde se stavěly domy plaňkové, z Hedeby máme dokonce jsou nálezy domu s dvojitými plaňkovými stěnami, dále domy se stěnami z rákosových rohoží a hlíny. U všech typů domů se jako materiál na střechu používala tráva, sláma, rákos nebo dřevěné šindele.